Návrh implementace postupů dobré praxe využitelných v ČR
Soubor dobrých praxí je východiskem pro další krok směřující k jejich zavedení. Dobré praxe jsou doménou zejména Evropského inovačního partnerství pro aktivní a zdravé stárnutí (EIP AHA). Výhodou a současně smyslem EIP on AHA je otevření vzájemné spolupráci partnerů, kteří prezentují své inovace a výsledky v nich dosažené. To také ozřejmuje orientaci řešitele na dobré praxe z těchto zdrojů, vedle dalších praktických důvodů. Evropská komise v roce 2016-2017 organizovala první formy spolupráce tzv. Twinning, které byly zcela zaměřeny na šíření dobrých praxí mezi jednotlivými regiony v EU (participovaly vždy dvě strany provozující a potenciálně přijímající). V rámci toho byly navržena pilotní schémata, která podporují výdaje vynaložené na usnadnění přenosu inovačních postupů pro realizaci v jiném regionu. Twinning je zaměřen na digitálně podporované inovativní ICT řešení pro zdraví a péči o stárnoucí populaci, kdy následně dochází k výměně zkušeností formou návštěv dvou typů organizací, kterými tzv. adopter dobré praxe (organizace, která adoptuje inovativní praxi) a původce (organizace která vytvořila dobrou praxi a přenáší ji směrem k novému příjemci). V rámci „twinningu“ – spolupráce vznikly tzv. Twinning Archetypes:
- Výměna znalostí a školení, digitální dovednosti – zaměření se na výměnu znalostí (know-how) a školení,ústředním aspektem inovace jsou požadované pracovní schopnosti personálu
- Adaptace – inovace se přijímá přizpůsobením se místním podmínkám (např. překlad do místního jazyka)
- Částečné přijetí – prvky a jednotlivé aspekty (produkty, služby, metodologie, strategie) inovativní dobré praxe jsou implementovány s využitím dostupné místní infrastruktury
- Úplné přijetí – inovace (produkty, služby, metodologie, strategie) jsou plně implementovány včetně všech náležitostí s využitím místní infrastruktury např. inovace je přenesena a plně řízena adopterem
- Akvizice – Inovace se provádí v plném rozsahu pomocí infrastruktury původce- vlastníka dobré praxe (placená nebo bezplatně). Původce dobré praxe vlastní i nadále vlastnická práva, ale licence pro použití je udělena a získaná adopterem
Twinningový plán k adopci dobré praxe
| Vytvoření tzv. Twinning implementační skupiny mezi organizací adoptéra a původce. | Identifikace a zájem o účast aktérů v osvojovacím a regionu původce. | Studijní návštěva: Zapojení účastníků, Agenda, Návštěva, dokumentace | Vytvoření pracovních skupin a Implementace možných inovací. | Analýza a potenciální adaptace na inovativní praxi. | Poskytnutí dalších informací, organizace webinářů a školení. |
Postup zavádění inovací je předmětem dvou závěrečných kroků pětistupňové metodiky šíření dobrých praxí vypracované EIP on AHA, jak již bylo popsáno.
Výsledky projektu jsou využitelné pro širší spektrum potenciálních uživatelů. To je dáno častou potřebou systémových opatření, která jsou nezbytná pro zavedení a udržitelnosti dobré praxe využívající ICT ve zdravotnictví a sociálních službách. Proto setrvale končí mnoho úvah o zavádění ICT do zdravotnictví u systémových otázek, které mohou řešit jen centrální orgány, často až v souladu s poltickým programem, a zdravotní pojišťovny. A pokud jde o rozšíření služeb například tím, že dojde k lepší koordinaci mezi různými poskytovateli, že se péče přiblíží pacientovi v domácím prostředí, dokonce s integrací sociální služeb, je známo jen několik iniciativ, které měly pro svůj vznik zvláštní podmínky nebo důvod, ale pro úvahy o zavádění služeb v širším měřítku se projevuje chybějící motivace.
Elektronizace zdravotnictví je stále v mnoha případech považována z doplňkový nástroj, který plně zapadne do existujícího modelu zdravotní a sociální péče, v lepším případě tuto péči zkvalitní či zracionalizuje a zrychlí a zpřehlední administrativní postupy. Ambice v podobě systémových úprav tak, aby středem péče byl občan a bylo mu umožněno aktivně a zdravě stárnout v jeho domácím prostředí, obdobně jako se o to začaly snažit v poslední době nejvíce pokrokové státy a regiony v EU, je v ČR ještě spíše na úrovní akademické diskuse. Projekt si klade za cíl přispět k osvětě v této oblasti a přinést do diskuse se zainteresovanými subjekty úspěšné příklady takových praxí, které by mohly přinést benefit i v ČR.
První skupina uživatelů jsou centrální orgány a plátci, v širším smyslu politici, kterým výsledky projektu uvádějí výběr pokrokových, praxí i studiemi ověřených inovací dokazujících, že dané dobré praxe mohou být nejen udržitelné, ale mají předpokládané přínosy. Dále projekt přináší metodiku jak se takové praxe vybírat, hodnotit a jak je převádět do jiného prostředí. Řešitel má expertní a koordinační funkce v oblasti eHealth a proto se často účastní relevantních koncepčních prací, kde hodlá výše uvedené poznatky prezentovat a aplikovat v konkrétní činnosti.
Druhou skupinou jsou kraje a města, jejichž správa se věnuje síti sociálních služeb a v řadě případů i různým aspektům zdravotní péče. To i pro tuto druhou skupinu platí opět výše uvedená nabídka koncepčních prací, ale navíc jsou tyto subjekty potenciálně vhodnými koordinujícími orgány pro inovativní služby. To znamená, že řešitel může nabídnout krajům a městům spolupráci na přípravě konkrétní služby. Tuto aktivitu je možné realizovat např. formou projektových žádostí v programu INTERREG, jejichž předmětem je přesně tato činnost – zavádění konkrétních dobrých praxí do daného místa, kraje.
Systémové otázky zahrnují zejména:
- Potřebu koordinace několika poskytovatelů péče, přičemž současné finanční toky nejsou vhodně nastaveny, aby motivovaly subjekty bez ohledu na druh vlastnictví k činnostem nad rámec daný smluvním vazbami s pojišťovnami a financováním z centrálních zrodů. Vhodným přístupem integrace péče, buď jen v rámci zdravotních služeb a též včetně služeb sociálních (některé dobré praxe vykazují určitý stupeň integrace). V některých případech je otázkou také rozšíření pravomocí určitých poskytovatelů péče (např., praktických lékařů).
- Legislativa, která prozatím neobsahuje opatření týkající se elektronického zdravotnictví.
- Motivaci k rozšíření či zavedení nových služeb umožňujících podporu pacienta, občana v domácím prostředí (tj. zavedení něčeho nového).
Řešení těchto otázek je mimo rámec tohoto projektu, ale implementace řady inovací v plné míře je bude vyžadovat. Jako výchozí stupně však mohou být implementovány jen ty části dobrých praxí, které mohou být začleněny do současného modelu zdravotních a sociálních služeb, který bud možné v dalších stupních zavádění doplňovat dle měnících se podmínek o další funkce.
Třetí skupinou jsou nemocnice, obecně komplexní poskytovatelé péče. U těchto subjektů, jakkoliv mají k předmětům většiny dobrých praxí nejblíže, se projevují velmi významně nepříznivé vnější podmínky, na kterých je subjekt silně závislý. Je pravděpodobné, že samotný poskytovatel péče nebude mít dostatek možností působit na změny v modelech financováni a organizaci péče, a proto se předpokládá využití metodik, zejména analýzu podmínek pro úspěch služeb (18 klíčových podmínek úspěchu) a výběr realizovatelných částí dobrých praxí k postupnému zavádění.
Čtvrtou skupinou jsou poskytovatelé služeb sociální péče, pro které budou výsledky projektu zdrojem inspirace k zapojení do nových programů a dalších projektů v rámci krajů a měst, zpravidla spolu s místními nemocnicemi, poskytovateli zdravotní péče.
Navržený vzorový postup pro zavádění dobré praxe v podmínkách ČR u poskytovatelů zdravotní péče:
- Analýza potřeb cílové skupiny (zpravidla občanů vyššího věku s chronickou chorobou).
- Výběr vhodné dobré praxe adresující daný problém.
- Navázání spolupráce s provozovatelem dobré praxe v zahraničí.
- Definování společného projektu zaměřeného na přenos vybrané dobré praxe.
- Po přidělení zdrojů k řešení projektu analýza současných podmínek pro dobrou praxi v ČR (mění se s časem).
- Návrh modifikace přebírané dobré praxe tak, aby byla udržitelná v daných podmínkách.
- Vytvoření týmu, asociace všech subjektů podílejících se na dobré praxi (v nejjednodušším případě může sestávat i jen z jednoho subjektu – např. nemocnice), určení rolí k zajištění chodu inovace.
- Vytvoření akčního plání pro realizaci dobré praxe, spolupráce s provozovatelem praxe v zahraničí.
- Projednání podmínek udržitelnosti praxe s klíčovými zainteresovaným osobami (zejm. plátce).
- Vymezení a určení způsobu výběru uživatelů dobré praxe (pacientů).
- Analýza klíčových faktorů úspěchu pro zaváděnou inovaci.
- Pořízení technologií, realizace organizačních opatření.
- Zavedení dobré praxe a její monitorování, pokud je o akceptaci pacienty, zdravotnickým personálem, managementem. Sledování ekonomických parametrů.
- Korigování a rozvoj dobré praxe na základě odezev z jejího provozu. Sledování efektů dobré praxe, dopadu na vývoj zdravotního stavu cílové populace.
- Rozšiřovaní asociace o další členy s dalšími funkcemi v daném místě. Možné šíření dobré praxe i do dalších míst v ČR. Propagace a publikování dobré praxe.
Kritéria aplikovatelnosti v České republice
Pro charakteristiku podmínek v ČR byl řešitelským týmem definován soubor 15 kritériím, která popisují podmínky zdravotní péče v ČR, v nichž by převáděné dobré praxe měly působit a přinést pozitivní efekt buď na straně pacienta, anebo na straně poskytovatele péče. Níže jsou představeny kritéria ve formě otázek se stručným vysvětlením jejich obsahu.
